Mluvčí a jejich zástupci reprezentují Česko-německé fórum mládeže na veřejnosti, účastní se výroční konference Česko-německého diskusního fóra a dalších konferencí, diskusí, seminářů a dalších událostí česko-německého světa. Jako představitelé Fóra mládeže, hlasu česko-německé mládeže, se snaží přispět k veřejné diskusi o tématech, které se týkají mladých lidí v obou zemích.

Starají se o komunikaci s veřejností Fóra mládeže prostřednictvím webových stránek, stránky na Facebooku s událostmi Fóra a tipy na zajímavé příležitosti pro mládeže z České republiky a Německa a newsletteru. Jejich činnost také zahrnuje přípravu plenárních zasedání Fóra mládeže ve spolupráci s koordinátory Fóra.

Členové: Jan Tománek, Henrike Bernhardt, Philipp Haase

Koncem března 2014 na prvním plenárním zasedání ČNFM Julia Köpke, Eva Marková, Martin Machala, Robert Forker a Dmitrij Hladký dali hlavy dohromady, aby se zamysleli nad tématem „Jaké vzdělá(vá)ní potřebujeme“. Jelikož téma bylo rozsáhlé, soustředili se na užší problematiku formálního vzdělávání a stylu výuky na německých i českých školách.

Neustále nám vrtala hlavou krize demotivovaných žáků, kterým se za pouhých několik let škola znechutila natolik, že prakticky nejsou schopni vstřebávat většinu znalostí nabízených jejich almou mater. Do světa tak žactvo vychází s omezeným duševním potenciálem, nepřizpůsobené k životu v moderní společnosti.

Po dlouhých debatách o možných změnách vzdělávacího systému jsme došli k názoru, že stěží posoudíme, jaké vzdělávání by vyhovovalo většině současných žáků. Díky dnešnímu převládajícímu individualistickému přístupu ve společnosti jsme pochopili, že studenti se značně odlišují svými zájmy a schopnostmi, proto veškerá jednotná univerzální řešení nejsou účinná, tudíž nejsou ani přípustná. Toto nás nabádalo se vydat do terénu a prozkoumat, co přirozeně motivuje různé jednotlivce být samostatně činným v oblasti vzdělávání a zdali by takto aplikovaný přístup ve škole mládežníkům vnesl více potěšení do jejich školního života. Výsledkem průzkumu byl dokumentární film mapující výše popsanou situaci, který poslouží jako médium pro komunikaci s odborníky na dané téma.

Cílem projektu bylo přijít s možnými individuálními návrhy změn ve stylu výuky na českých a německých školách, jež by inspirovaly školáky se naplno a s radostí ponořit do procesu poznávání okolního světa i sebe sama. Závěrem jsme zorganizovali událost s odborníky, ve které po promítnutí nově vzniklého dokumentu byla v panelové diskuzi projednána celá problematika neefektivního formálního vzdělávání a rovněž i naše návrhy změn v českém i německém školství. Výstup projektu byl rozšířen do vzdělávacích institucí obou zemí jako inspirace k pokroku ve vzdělávání.

Členové: Dmitrij Hladký, Martin Machala, Eva Marková, Julia Köpke, Robert Forker

Pracovní skupina „Misch mit!/Zapoj se!“ se zabývala tématem participace v běžném životě. Cílem bylo ukázat mladým lidem, jak se mohou sami angažovat a skrze to změnit něco ve svém okolí.

Prostředkem k tomu byl komix, který byl vydán jak v českém, tak v německém jazyce. V tomto komixu byly vyprávěny příběhy, ve kterých se mladí lidé pro něco nasadili a něco skrze to změnili. V druhé části komixu byly uvedeny praktické informace, jak je možné se angažovat, a seznam odpovídajících kontaktů.

Tématy byly práce parlamentů mládeže (existují v obou zemích), nevládních organizací nebo také např. dobrovolnická činnost v sociálních zařízeních zprostředkovaná dobrovolnickými agenturami.

Web projektu: http://zapojse.cnfm.cz/

Členové: Tomáš Kochlöffel, Tereza Pištorová, Štěpán Vizi, Sophie Henning, Arne Mischer, Fabian Kuntz

Hallo a ahoj,

jmenuji se Eduart. Vím, asi vás to zaskočilo. Education – výraz pro vzdělání a výchovu ve slovníku výrazů do češtiny a němčiny nedávno převzatých, se zalíbil mé mamince. Tatínek si zase stál za výrazem Art. Protože se moji rodiče nemohli shodnout na nějakém obyčejném, tradičním jménu, musel jsem se spokojit s tím, že mi začali říkat Eduart.

Tato schizofrenie mě provází, dá se říci, od kolébky. Od počátku se trmácím na cestě poznání sebe sama. Dumám nad tím, co je spojovací článek mezi uměním a vzděláním. Hledám svou identitu. A teď jsem jí snad konečně na stopě.

Na prvním plenárním zasedání Česko-německého fóra mládeže jsem se setkal s mnoha mladými lidmi, kteří si kladli stejnou otázku jako já. Objevil jsem dvě zběhlé Češky, Evu a Anežku, všetečnou Ingu, rozvážnou Susanne a „Diktátora“ se širokým úsměvem alias Maximiliána. Tak to byl můj tým. Chrlili zbrkle velkolepé nápady a myšlenky a čišela z nich chuť něco změnit… Vzdělání by nemělo být chápáno pouze jako měřitelný výsledek dosažený díky tlaku na výkon. Vzdělání by nemělo být zprostředkováno pouze pro podpoření růstu hospodářství. Vzdělání je víc – tvoření identity, vzdělání pro vzdělání. Komplexní, nezištné, idealistické.  Jak jinak se dá tato myšlenka zprostředkovat než právě skrz umění? Skrz jakkoli umělecky ztělesněnou myšlenkovou svobodu?

Byl jsem spokojen se svými novými přáteli. Jsou na správné cestě. Tisíce návrhů projektů jim hýří hlavou, které mají jedno společné: „zprostředkovat všechny tyto myšlenky pomocí umění a divadla mladým lidem, a to s co možná největším trvalým přesahem!“

V květnu se můj nový tým opět setkal a to i se mnou v mé skutečné podobě. Snad se alespoň díky fotografiím budete moci vžít do atmosféry našeho setkání.

Zdraví Váš Eduart

A k čemu nakonec mí přátelé dospěli? No, pojďte si zahrát!

Herní simulace: Přerozdělení uprchlíků v Evropě

Členové: Eva Brychtová, Anežka Doležalová, Inga Berg, Susanne Bierlmeier, Maximilian Johannes Röslmair

Odkaz na tento web projektu: http://eduart.cnfm.cz/

V dnešní době mají mladí lidé stále více možností, ze kterých si mohou vybírat – dokonce i v oblasti formálního vzdělávání (základní a střední škola, univerzita, odborné vzdělávání) stejně jako ve svém volném čase (zapojení v nejrůznějších sdruženích, cestování bez kontrol na hranicích v rámci Evropské unie…). Zorganizovali jsme diskuzi, ve které jsme se s pomocí pamětníků dozvěděli více o každodenním životě v komunismu. Jaké to bylo vyrůstat v té době? Jak vypadalo školní vzdělávání a jaký vliv to mělo na další aktivity? O čem snili mladí lidé? Jak se to změnilo v posledních dvou desetiletích?

Přitom jsme sledovali rok 1989 jako zlomový okamžik pro dění v NDR stejně jako v Československu. Najednou se otevřely hranice a komunistický režim se zhroutil. Pomalu začaly narůstat také možnosti, které měli mladí lidé. Ale jsme dnes spokojenější? Anebo musíme čelit novým problémům a cítíme se přehlcení těmi všemi nejrůznějšími možnostmi? Jak si vlastně člověk správně může mezi nimi vybrat?

To jsou některé otázky, které jsme si kladli – a které jsme položili také panelistům stejně jako publiku, kteří se zúčastnili diskuze pro veřejnost, kterou jsme uspořádali v rámci plenárního zasedání Fóra mládeže v roce 2015 v Plzni.

Členové: Eva Gartnerová, Kateřina Morozová, Dirk Belger, Franziska Niese, Tobias Rogler

Jste v deváté třídě, učitelé i rodiče do vás pořád hučí, že si už opravdu musíte podat ty přihlášky na střední a vy přitom vůbec netušíte, co byste chtěli dělat o prázdninách, natožpak za čtyři roky? Tak to je pro vás gymnázium nebo obchodní akademie jasná volba. Anebo ne?

Naše pracovní skupina se rozhodla zastřešující téma „Jaké vzdělá(vá)ní potřebujeme?“ pojmout velmi tradičně a zaměřit se na formální, tedy školní vzdělávání. Chtěli jsme pomoci žákům 2. stupně ZŠ s rozhodováním, jaká střední škola je pro ně adekvátní. Myslíme si totiž, že současný trend, kdy jak v ČR, tak v SRN studuje většina mladých lidí gymnázium, není ideální. Ne ani tak pro průmysl, jak nám neustále kladou na srdce politici, ale hlavně pro dotyčné studenty.

Naší cílovou skupinou byli tedy právě žáci základních škol a naším záměrem bylo vysvětlit jim, pro koho je vhodná která střední škola, jaké jsou jejich výhody, nevýhody a nedílné součásti.

Členové: Eva Heczková, Vladimír Chmelík, Anna Skalická, Dennis Varoß