Byl páteční večer a všichni spolu – Pája, Lara, Bianca a já, Hung - jsme seděli spolu u jídelního stolu a těšili jsme se na nadcházející produktivní víkend. První společnou aktivitou bylo vaření večeře, respektive její jezení. Měli jsme těstoviny s rajčatovou omáčkou. Jelikož jsme ale byli unaveni z cesty, která pro některé nebyla zrovna krátká, nechali jsme náš první večer raději v klidu doznít.
Další den ráno jsme se společně kolem desáté nasnídali, protože v 11 hodin nás již očekávala Lu, naše referentka ze spolku educat e.V. Obdrželi jsme od ní cenné rady pro plánování cyklistického výletu v česko-německém pohraničí, což je jeden z cílů našeho projektu.
Po poučném workshopu jsme dostali hlad, a proto jsme se rozhodli zajít si na bagel. Na cestě pro oběd jsme si prošli centrum města a viděli kostel sv. Tomáše, kde působil sám Johann Sebastian Bach a kde je též ještě doposud činný světoznámý Thomanerchor (sbor kostela sv. Tomáše), a dále i Auerbachův sklep, jedno z dějišť Goethova Fausta.
Sytí a spokojení jsme se vrátili na ubytování, kde na nás už čekala naše mentorka Iva. S ní jsme se poté věnovali intenzivnímu a produktivnímu rozplánování našeho projektu. Zvláštní důraz jsme kladli na vytyčení konkrétních cílů a přesné rozvržení realizace.
S příchodem soumraku přišel i Enrico – kolega z pracovní skupiny zabývající se realizací deskové hry. Spolu s ním jsme absolvovali v tomto dni již druhou prohlídku centra Lipska, během níž jsme také koupili potřeby pro naši večeři. Zpátky v ubytování jsme si poté za poslechu anglických, německých a českých písniček udělali pizzu.
Nasyceni jsme si společně zahráli hru Krycí jména jako napínavý duel mezi rudými agenty ,,KGB“ a modrými ,,CIA“. Byl to neustálý nervy drásající boj, který jsme však přerušili úplně novou hrou, během níž jsme hádali všemožné písničky, přičemž měl každý z nás možnost pustit písničku podle svého výběru. Díky tomu jsme zjistili, že všichni máme velice odlišný hudební vkus – Pája nám pustila mnoho rockových písní, naproti tomu já preferuji klasiku z 80. let 20. století a minulého desetiletí. Lara zase upřednostňuje spíše ne moc známé (indie) rockové písničky a Bianca slavné hity od osmdesátých let do takzvaných ,,nulek“, na jejichž názvy ani interprety jsme si ale nemohli vzpomenout, kvůli čemuž se některá kola docela protáhla. Přesto jsme si spolu užili hodně zábavy a zůstali jsme vzhůru až do noci. Enrico, Lara a já jsme se po herním večeru ještě zmohli na jedno (nealkoholické!) pivo, které jsme si vychutnali v baru.
Další den ráno musela Bianca velmi brzy vyrazit domů, zatímco Lara, Pája a já jsme ještě měli čas na další objevování Lipska. Lara si zašla do Bachova muzea a já s Pájou jsme navštívili muzeum současných dějin (Das Zeitgeschichtliche Forum) na hlavním náměstí, které se zabývá rozdělením Německa na dva státy, a především tedy historií jeho východní části. Mnoho času nám na muzeum ale nezbylo, protože na nás již čekal Enrico, aby nám poskytl další prohlídku města. Došli jsme přes Johannapark až k Sachsenbrücke (Saský most), ležícímu v Parku Clary Zetkinové, kde se v létě rádi setkávají místní. Ačkoliv v té době vládlo jen to nejlepší listopadové počasí (rozuměj: sychravé a zamračené nebe s nízkými teplotami), užili jsme si výhled na říční koryto řeky Elster. Najednou už bylo odpoledne a my byli znovu hladoví – a tak jsme se zastavili ve vietnamské restauraci, kde jsme si dali Pho (vietnamská nudlová polévka), sladké brambory a Bun Bo Nam Bo (vietnamský salát s hovězím masem). Hned poté jsem s Enricem doprovodil Páju a Laru k hlavnímu nádraží, kde jsme se rozloučili. Zbytek dne jsem strávil se svou kamarádkou, kterou znám díky Couchsurfingu, nad hrnkem kávy a horké čokolády. Kolem šesté jsem nastoupil do ICE do Mnichova a s únavou, ale plný optimismu, jsem se poohlédnul po tomto nádherně stráveném víkendu.
