"Já osobně bych byla velice potěšena, pokud by naše diskuze přispěla k tomu, aby se dnešní mladí lidé politicky i společensky více angažovali" - uvedla Franziska Niese v rozhovoru o své pracovní skupině " 1989 – Možnosti bez hranic?"
Franziska Niese, 25, získala titul B.A. v Evropských studiích se specializací na kulturologii v Chemnitz. Momentálně studuje v magisterském stupni Jihovýchodoevropská studia na univerzitě Friedricha Schillera v Jeně. Ve Fóru mládeže se angažuje od března 2014.
Rozhovor vedl Philipp Haase, mluvčí ČNFM.
P: Ahoj Franzi. Ty jsi členkou skupiny „1989 – Možnosti bez hranic?“. Mohla bys nám pro začátek poskytnout malý přehled o obsahu vašeho projektu?
F: Ano, ráda. Naše skupina se zabývá vzděláváním a šancemi lidí před a po převratu v Německu a Česku. Za tím účelem hodláme v průběhu třetího plenárního zasedání v Plzni zorganizovat dvě diskuzní kolečka s experty na jedné a pamětníky na straně druhé. První diskuze by měla proběhnout ještě odpoledne, jen interně v rámci Fóra. Zde se chceme zaměřit na rozdíly ve vzdělávání a sním spojených šancí dnes a „dříve“. Večer by mělo následovat druhé, veřejnosti otevřené diskuzní kolo, ke kterému bychom rádi pozvali všechny, které naše téma zajímá. Diskuze se zde budou účastnit zmínění odborní hosté a pamětníci a závěrem diskuze předpokládáme také menší otevřenou debatu s přítomným publikem.
P: S rokem 1989 si obvykle spojujeme především ony „sametové“ revoluce v NDR a Československu. Neplánujete nicméně oslovit i západoněmecké pamětníky, kteří by měli co říci o vzdělávání?
F: Skutečně jsme zvažovali zohlednit také západoněmeckou perspektivu. Došli jsme však k závěru, že by nám to příliš rozvolnilo vymezení tématu – ono už to samotné srovnávání současnosti a minulosti nabízí nepočítaně východisek k diskuzi. Rozhodli jsme se proto pracovat „jen“ s pamětníky z obou bývalých socialistických států.
P: K vaší panelové diskuzi plánujete přizvat také zmiňované experty. O jaké experty se nicméně má jednat, máte již nějaké konkrétní nápady? Z jakých oborů by měli pocházet?
F: Na německé straně jsme již získali řadu kontaktů. Podařilo se to zejména s politiky a odborníky různých vzdělávacích institucí, kteří všichni dobře zapadají do našeho záměru jak díky zkušenostem získaným už před rokem 1989, tak díky jejich práci v pozdější době. Stojíme momentálně před úkolem najít také české referenty s podobným profilem. Takže: Pokud má kdokoliv ze čtenářů pocit, že ho téma skutečně zaujalo a že by se s námi chtěl podělit o své zkušenosti ať už přímo v diskuzích nebo například formou rozhovoru, budeme velmi vděčni, pokud se nám ozvete! Náš email: 1989bezhranic@cnfm.cz, těšíme se!
P: Dalším výstupem vaší práce by měla být brožura. Koho se s ní chystáte oslovit a co je přesně jejím záměrem?
F: Brožurka se zaměří na všechny zájemce v „česko-německém světě“, stejně jako mimo něj. Obsahově se zaměří na transformační proces v průběhu převratu v Německu i Česku. Druhým těžištěm by pak mělo být právě srovnání vzdělávání a možností vzdělávat se dříve a dnes. Spolu s tím bychom se rádi zaměřili také na otázku, zda dnešní, takřka nekonečně široké, možnosti neskrývají v sobě vedle nezpochybnitelných šancí také nějaké negativní stránky a pokud ano, jak bychom jim dnes měli čelit. Brožura proto představí i výsledky fotografické soutěže, která se tématu také věnuje. Přirozeně bychom do ní chtěli zařadit také rozhovory s různými osobami, mj. s našimi diskutanty, a také dokumentaci z březnových diskuzí.
P: Váš projekt se vlastně zabývá především otázkou, jak dalece se proměnilo vzdělávání a s ní spojené šance a rizika před a po převratech roku 1989. Jako studentka se i ty sama právě nacházíš v rozhodující části své životní dráhy. Jak bys zhodnotila své dnešní možnosti, právě třeba ve srovnání s dobou před rokem 1989?
F: Inu, pokud bych si měla představit svůj životopis přenesený před rok 1989, tak by bylo například otázkou už to, zda bych vůbec patřila mezi těch nemnoho lidí, kteří dostali příležitost složit maturitu. Další otázkou by pak byla volba povolání: Vzpomínám si na svou bývalou učitelku, která se nás ptala, co, že bychom rádi dělali po škole a jedním dechem dodávala, že kvůli všem těm možnostem vůbec nevíme, co bychom doopravdy chtěli. To prý – alespoň podle jejího mínění – bylo dříve docela jinak. Přiznám se, že si nejsem jistá, zda by mne podobný systém činil šťastnou. I pokud by se mi podařilo „přistát“ na podobném oboru, jaký dnes studuji, musela bych se dost možná zabývat kulturními problémy socialistického humanismu nebo něčemu podobně ideologicky podbarvenému. Potud jsem tedy určitě ráda za to, že mohu studovat právě dnes.
P: Díky struktuře Česko-německého fóra mládeže jste uchopili téma vzdělávání z binacionální perspektivy. Navíc jste se rozhodli pojmout téma v podstatě historicky. Co si ty osobně i celá skupina slibujete od těchto dvou přístupů?
F: Tak vlastně nám, mladým lidem, došlo, jak neuvěřitelně málo jsme se doposud učili (ve škole pozn. překladatele) o době komunistického režimu. Na jedné straně to zřejmě způsobují přeplněné učební plány, ale na druhou stranu si myslím, že se zkrátka jedná o téma, které doposud není uspokojivě celospolečensky zpracováno.
Stále například neexistuje žádný sdílený konsensus, jak hodnotit celé období studené války. Ukazují to příkladně současné debaty o tom, zda by měl být režim v bývalé NDR nazýván režimem totalitním. Chtěli bychom tedy rádi povzbudit mezigenerační výměnu názorů k tomuto tématu a zároveň podpořit vzájemné porozumění a toleranci. Na jedné straně se může starší generace od mladší dozvědět, jaké to je být v procesu obtížného, nejistotou lemovaného hledání „té správné cesty“ ve světě plném spousty možností a perspektiv. Na straně druhé si pak mohou ti mladší skrze změnu optiky uvědomit, jak moc vlastně ještě dnes z revoluce profitují.
Já osobně bych byla velice potěšena, pokud by naše diskuze přispěla k tomu, aby se dnešní mladí lidé politicky i společensky více angažovali. Mimoto se výsledky velkých historických změn nezastavují na hranicích států, a to ani přesto, že historie bývá nejčastěji vykládána z národní perspektivy. Chceme proto překročit zažitý vzorec myšlení a názorně předvést, že obě země mají společnou minulost.
P: S tím vám tedy přejeme ještě mnoho úspěchů a děkujeme za informacemi nabitý rozhovor!
